Dvě dekády hodnotil každou halu. I ty v televizi. Teď předal štafetu.

Za tím, aby se basketbalisté mohli v klidu a bezpečně věnovat své zábavě, stojí hodně práce lidí, kteří na veřejnosti tak často nevystupují. Takovými jsou i členové Technické komise ČBF, kteří kontrolují basketbalové haly, aby odpovídaly všem požadavkům a předpisům. Po dlouhé dvě dekády jí předsedal Dr. Milan Dvořák, který nyní předává žezlo dál.

Zkušenějšího člena Technické komise byste hledali marně. Jméno Milana Dvořáka s ní je spojeny již dvě dekády. Na 20 letech a devíti měsících se jeho působení zastaví. Dnes na zasedání Technické komise uvolnil své místo jejího předsedy.

„V září by to bylo 21 roků… Když se tahle komise zakládala, tak jsem byl u toho a rovnou jako předseda. Postupně se to vylíhlo do téhle podoby,“ zavzpomíná Milan Dvořák na své začátky, ale také na současnost, kdy má komise sedm členů. „Myslím, že i díky tlaku od nás z komise se už v řadě míst hraje v lepších podmínkách. Jsem rád, že nový nástupce patří k těm odchovancům a bude v tom pokračovat,“ uvedl na adresu nového předsedy Martina Šorfa.

Za dvě desetiletí má za sebou opravdu velkém penzum práce. Bez součinnosti s kluby by ale Technická komise České basketbalové federace ničeho nedosáhla. „Nejvíc si cením toho, že se to posunulo a že v klubech je snaha, i když je někdy málo prostředků, to pořád zlepšovat, abychom zajistili bezpečnost a regulérnost soutěží,“ ocenil Dvořák.

Pokud si má vzpomenout na nejkurióznější haly, vypálí takřka bez čekání: „Šlapanice v Brně a Aš.“ A přidává hned důvod: „Kdybychom to rozhodovali my jako komise, tak ve Šlapanicích bych nedovolil hrát ani krajský přebor. Je tam malý výběhový prostor, a to je nebezpečné.“ Pro další příklad nemusí chodit daleko: „Teď jsme se zrovna bavili – ve Zlíně plastové desky a hrají tam vrcholové mládežnické soutěže a mužskou druhou nejvyšší. To už je někde za hranou toho, co by dnes mělo být.“

I když se může zdát, že čím novější hala, tím lehčí bude mít pořízení s Technickou komisí, není tomu tak: „Byl jsem v Plzni a viděl jsem halu místního sportovního gymnázia. Je úžasná, ale bohužel s plastovou podlahou. My podle pravidel basketbalu musíme mít dřevo. Na to se bohužel nikdo neptal.“

Právě podobné problémy vidí jako hlavní výzvu pro nového předsedu: „To je pořád rezerva, která zůstává pro mé nástupce, aby si pohlídali projektanty, aby jim kluby hlásily, že se buduje hala. V komisi máme architekta, který o tom ví všechno, takže by mohl i odborně poradit. Pro mě to je cesta, kudy by se dalo jít.“

Basketbalové haly se staly pro Milana Dvořáka srdcovou záležitostí. Sám přiznává, že působení v komisi změnilo jeho pohled na basketbalové stánky. „O basketbalových halách jsem přemýšlel pořád! Dělal jsem v Novém Jičíně ligu, jezdil po halách… I když si pustím televizi, tak mě to tahá, abych se díval po reklamách, jakou mají podlahu, jestli mají lajny bílé nebo černé. To už je deformace,“ směje se dlouholetý předseda.

A co by na závěr svého působení popřál svým následovníkům? „Ať závěry, které komise přijímá jsou respektovány všemi řídícími orgány soutěží,“ vyslal jasné poselství.