Uhrová začíná mít Čínu ráda, podle Rosecké je to hustý

Čína, českému basketbalu 3x3 země zaslíbená. Podruhé za sebou z velké akce vezou Češky z nejlidnatější země světa cennou medaili. Tentokrát se domů vrací čtveřice vedená trenérkou Michaelou Uhrovou jako juniorské vicemistryně světa.

Uhrová byla u obou dosud největších úspěchů českého basketbalu 3x3. Vloni byla jednou ze čtyř hráček, které na kurtu vybojovaly nečekaný světový titul. Letos prováděla mladý tým nástrahami světového šampionátu jako trenérka. „Asi začínám mít Čínu ráda. Vloni jsme přivezly s ženami zlato a letos s holkami stříbro,“ vtipkovala.

„Jo, může se říct, že v Číně se nám daří. Martin Jakeš, který sem jel jako můj asistent, může potvrdit, že před odjezdem jsem mu říkala, že si sem jedem pro medaili. Věděla jsem, jaký tým sem vezu, že jsou holky skvěle připravené, odehrály hodně turnajů,“ věřila svému týmu ještě před odletem z České republiky.

Do sbírky jí teď přibude další světový cenný kov: „Obě medaile prožívám stejně, ale u obou mám jiné pocity. Jako hráčka můžu cokoliv ovlivnit na hřišti, jako trenérka prakticky nic. S holkami to více prožívám v hledišti. Když na mě byly záběry, tak jsem musela vypadat jako hysterická trenérka. Bylo to ale opravdu jen proto, aby mě holky slyšely a přeřvala bouřlivou atmosféru nebo déšť.“ Pro Uhrovou je to navíc už druhý trenérský úspěch. Vloni brala se svým týmem ještě bronz na juniorském ME.

Na chmury po finálové porážce nebylo místo. Mladé české basketbalistky si uvědomovaly, jakého úspěchu dosáhly i přes porážku od Američanek v závěrečném klání. „Je to úžasné. Hlavně jsme to vůbec nečekaly. Ještě se z toho všechny vzpamatováváme. A prostě... Je to hustý!,“ radovala se bezprostředně po skončení turnaje Anna Rosecká.

Češky turnajem procházely skoro jako nůž máslem. Dvě výhry nad těžkými soupeři hned na úvod základní skupiny je nastartovaly do dalšího pokračování. Do čtvrtfinále šly jako neporažené z prvního místa ve skupině. Jenže v prvním kole vyřazovacích bojů čekal domácí výběr. To je vždy ošemetné.

„Jako před Čínou jsem dlouho nervózní nebyla. Nakonec ale musím říct, že to byla příjemná nervozita a holky to zvládly skvěle,“ oddechla si Uhrová. Také Rosecká přiznávala nervozitu před zápasem pravdy: „Byly jsme hodně nervózní. Domácím hráčkám se tady hraje dobře. Bály jsme se, jak bude reagovat domácí publikum, když chceme hrát hodně agresivně, protože Číňanky jsou vysoké a nejsou tak pohyblivé.“

Češky utkání zvládly 17:11 a bylo jasné, že zabojují o medaili. Semifinále proti Maďarkám bylo netradičně na více jak hodinu přerušené kvůli dešti, který nezastavila ani střecha nad kurtem. „Zvládly jsme to docela dobře. Maďarky se tam celou hodinu připravovaly. Pomohlo nám to, protože Alžběta Levínská se při hře zranila a během pauzy se dala do pořádku. Mohly jsme tam často střídat,“ uznala Rosecká, že pauza českému celku přišla vhod.

Důležitost zraněné a znovu uzdravené Levínské v semifinále vyzvedla i Uhrová, která ale poukazuje na to, že právě vyrovnanost všech čtyř basketbalistek byla největší devízou stříbrného týmu: „Každá hráčka může skórovat. To holky potvrdily v zápasech, kdy soupeřky nevěděly, koho bránit. Třeba proti Maďarkám. Bety Levínská zatím nepředvedla co v ní je a proti Maďarkám byla naše nejlepší hráčka.“

Po těsném vítězství 20:19 už na Češky čekala třešnička na dortu v podobě finálového klání s Američankami. Konečný výsledek 21:14 pro soupeřky nereflektuje, že šlo o vyrovnané střetnutí. Češky si ale s radostí mohly na krk pověsit světové stříbro, i když během turnaje často čelily starším sokyním.

„Holky hrají skvěle jako tým. Měly odehraných spoustu zápasů a nehrály to jako pětkový basketbal. Měly skvělý pohyb, rychle půjčovaly míč a nevypomáhaly. Tři z nich jsou mladé. Já s nimi jednoznačně počítám. Tenhle tým tvořím pro Youth Olympic Games v Buenos Aires a věřím, že i tam může být úspěšný,“ poukazuje Uhrová na fakt, že pouze Simona Růžková nebude moct za rok hrát v kategorii do 18 let. Právě Růžková byla vybrána do All Tournament Teamu jako druhá nejlepší střelkyně turnaje.

Kam základ tohoto týmu směřuje pro příští rok už víme, ale co vyhlídky na „velké“ olympijské hry? Za tři roky si totiž basketbal 3x3 prožije svou olympijskou premiéru. „Myslím, že na Tokio 2020 je pro tento tým ještě brzy, tam to asi budeme řešit jinými hráčkami. Třeba o roce 2024 se můžeme bavit, ale uvidíme, kam holky budou směřovat. Jsou mladé, je jim teprve 17 a Aničce Rosické 16 let,“ zůstává Uhrová na zemi i po další medaili pro český basketbal 3x3.