Zemřel člen Síně slávy s obrovsky dobrým srdcem Jaroslav Šíp
06.11.2014 - Martin Peterka
počet přečtení: 1488
vytvořeno 06.11.2014, upraveno 06.11.2014
Jaroslav (Sláva) Šíp dělil svůj čas poctivě mezi basketbal, fotbal a hokej. Jedničkou se pro něj ale stala košíková, láska na celý život. Proto říkal: „Manželkám, které nám, basketbalovým fanatikům, věčně balí nebo vybalují kufry, by se měla udělovat medaile za trpělivost.“
Nejsilnějším zážitkem je pro něho stále mistrovství Evropy v Paříži. Čechoslováci senzačně porazili před dvaceti tisíci diváků Francii a pak zažili velké zklamání po finále, kdy nesměli protestovat proti Sovětům. „Myslím si, že se SSSR jsme si zasloužili vyhrát.“
Čechoslováci nakonec porazili SSSR na ME v Budapešti v roce 1955. Z dobového tisku se zachovala citace, která Šípa naprosto vystihuje: „V útočné fázi udivoval Šíp, velmi bystře a vtipně využívající mezery v obraně soupeře, krásnými přihrávkami na Škeříka, který úspěšně zakončoval.“ „Bylo z toho nakonec zase jen stříbro, ale porazit SSSR se počítalo. Československý nároďák na to čekal pak dalších 35 let,“ komentoval to Jaroslav Šíp, kterému výkony v Budapešti vynesly nominaci do nejlepší pětky Evropy.
Úryvek z knihy Nebáli se své odvahy, která vyjde koncem listopadu 2014.
Jako trenér se Slávií VŠ Praha získal sedm titulů, koučoval velké osobnosti, jako byli Zídek, Zedníček, Růžička, Ammer a další. V roce 1966 se vysokoškoláci pod jeho vedením dostali až do finále tehdejšího Poháru mistrů evropských zemí (dnešní Euroligy), ve kterém prohráli s celkem Simmenthal Olimpia Milano.
Osobní vzpomínka
Bývalí reprezentanti jsou vesměs moudří, vlídní lidé s nadhledem. Přesto jeden i v tom vynikal, tak jako kdysi na hřišti. Jaroslav Šíp. Kdykoliv jsme ho s Jiřím Závozdou poprosili o setkání a pomoc při psaní knížky o historii československého basketbalu, vždycky se s nadhledem a úsměvem rozdělil o svůj názor nebo o zápisky ze svých kronik. O basketbalu byl ochoten se bavit kdykoliv a kdekoliv.
Schůzky s Tebou nám budou scházet. Není totiž pravda, že každý je nahraditelný. Za všechno Ti, Slávo, moc děkujeme.
Jakub Bažant a Jiří Závozda
